Ceská televize natocila neco o mém egu: ZDE
Inu což...
Rok jsem jezdil na vyšetřování do Brna,aby nakonec padl neodsudek...
Zase se doba točí kolem násilí, a tak se pokusím pokračovat v hledání v mojí paměti. Přestože jsou tyto vzpomínky pokryté prachem chtěného zapomnění.
Tentokráte je to podivná zkušenost s mírem a válkou, kterou jsem zažil v zimě roku 1991 v Jugoslávii...
(celý článek najdete tady)
Flashback 4. Další možnosti...
Pokračování mého života ovlivnilo dění, které zde předkládám pouze z dobových záznamů a je
tedy hodně ovlivněno tou dobou, ale pro dokreslení nic neměním...
(fotodokumentaci najdete tady)
Flashback 3. Co dál a co potom...
Jak jsem psal už dříve, moje reakce na zdejší situaci se míjely účinkem (v mnohém je to
podobné současnému stavu). Přemýšlel jsem, co dále. Nějak mne neuspokojovalo jen sedět v hospodě
(kterou mám mimochodem velmi rád), nadávat na „poměry“, hrát 75 % skladeb socialistické produkce,
zkoušet nějak přelstít přehrávkové komise a sdílet pořádání nealkoholických svazáckých akcí, kde
se víno tajně nalévalo do lahví od sodovky. Rozhodl jsem se pro větší akci...
(celý článek i s fotodokumentací najdete tady)
Flashback 2. Výkřiky do tmy...
Jak jsem uvedl v předchozích vzpomínkách, spolupráce s Českým rozhlasem se nekonala a můj
článek o Bratislavské lyře se chystal zveřejnit jen ilegální časopis přátel USA, který
vydával spolu s přáteli Stanislav Devátý. Na toho mne odkázala paní Vlasta Chramostová,
které jsem napsal dopis. Jelikož jsem začal pravidelně poslouchat Svobodnou Evropu a
jiné štvavé vysílače, dotýkaly se mne stále více perzekuce lidí, kteří vyjadřovali svůj
svobodný názor. Proto jsem se rozhodl napsat
otevřený dopis generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ a poslat ho taktéž do Rudého práva.
(celý článek i s fotodokumentací najdete tady)
Flashback 1. Jak jsem se (ne)stal reportérem....
Kdysi dávno jsem seděl ve školní lavici se spolužákem Petrem. Ten měl, jelikož jeho sestra chodila
se zpěvákem a saxofonistou v okolí tehdy známé zábavové skupiny Lux, pravítko popsané názvy skupin
jako Jethro Tull...
(celý článek i s fotodokumentací najdete tady)