Kdysi dávno jsem seděl ve školní lavici se spolužákem Petrem. Ten měl, jelikož jeho sestra chodila se zpěvákem a saxofonistou v okolí tehdy známé zábavové skupiny Lux, pravítko popsané názvy skupin jako Jethro Tull, Deep Purple anebo Styx. Já znal od otce jenom Little Richarda, Elvise Presleyho, Luise Armstronga a nebo Karla Hálu, a tak jsem byl nucen, abych se mu vyrovnal, hledat zdroje pro zlepšení znalostí v oblasti rockové hudby. Těch zdrojů nebylo na vesnici mnoho, a tak jsem si pouštěl pořád dokola desky Deep Purple a Uriah Heep, které byly kamarádovi podloudně zaslány z kapitalistického Západu, ale to nestačilo. Proto jsem hledal na rozhlasových vlnách nějakou záchranu. Ovšem do mých uší se linulo pouze něco normalizovaného popu. Až jednou jsem narazil na Vltavu. Klasické hudbě jsem tehdy nerozuměl, ale byly tam i pořady zaměřené na - pro mne - zajímavou hudbu a v tehdejším kulturním marasmu to byl jeden ze světlých bodů mého poznávání. Vyslechl jsem zde celou diskografii například Františka Zappy, Thin Lizzy a mnoha okouzlujících kapel. Proč o tom píšu? Jelikož od té doby se u mne datuje obliba Československého rozhlasu. Otec, samozřejmě, skoro každý večer poslouchal zahraniční rozhlas (Svobodnou Evropu, Hlas Ameriky...), ale tam bylo slyšet spíše šumění vln než cokoliv jiného.

Když skončily pořady na Vltavě, hledal jsem na jiných stanicích (Hvězda apod.), ale to byla hrůza. A pak přijel Gorbačov a svazáci hovořili o perestrojce a v té době začal být zajímavý i pořad Mikrofórum. Poslouchal jsem jej pravidelně, a když vyhlásili konkurs pro externí spolupracovníky, přihlásil jsem se. Jel jsem do Prahy a byl mezi cca 300 zájemci o spolupráci. Většinu tvořili studenti žurnalistiky. Jako téma pro rozhovor mne napadl rasismus a na Václaváku jsem tím – vybaven mikrofonem - vzbudil poněkud paniku. Později, po dalších úkolech jsem byl vybrán (viz obr. 1 - 3).

Jako samostatnou práci jsem si vybral hudební festival Bratislavská Lyra (viz obr. 4 a 5).

Jelikož jsem další spolupráci podmínil zveřejněním tohoto příspěvku, byla se mnou rozvázána spolupráce. A tak jsem začal hledat, kde by mi byli ochotni reportáž uveřejnit. Nakonec jsem se přes paní Vlastu Chramostovou dostal až k Stanislavu Devátému a SPUSA (Společenství přátel USA), ale to už jiná část mého svědomí...

Obrázek 1	Obrázek 2	Obrázek 3
Obrázek 4	Obrázek 5